ČR zaostává v počtu lidí s vysokoškolským diplomem

Vzdělávání Čechů končí zpravidla na střední škole, na vysokoškolský diplom dosáhne jen 12 procent obyvatel. To je při srovnání s průměrem 27 zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zhruba polovina. České školství má podle aktuálně zveřejněné zprávy OECD i další bolesti. Například výdaje do vysokého školství rostou pomaleji než počet studentů a podprůměrný je i podíl lidí, kteří vysokou školu dokončí. Podíl středoškolsky vzdělaných Čechů je ale výrazně nadprůměrný, střední školu absolvovalo 77 procent populace, v zemích OECD je to 35 procentních bodů méně.

Vysokoškolský titul přitom přináší svému držiteli řadu výhod, podle OECD je vzdělání průkaz pro získání práce a motor hospodářského růstu. Ve všech hodnocených zemích znamená absolvování vysoké školy vyšší příjmy, v Česku je to proti výdělku středoškoláků téměř dvojnásobek. Větší rozdíl je u těchto platů ze sledovaných zemí pouze v Maďarsku. V zemích OECD má také práci 84 procent absolventů vysokých škol, ale jen 56 procent lidí, kteří nedokončili druhý stupeň školy.
Podle Michaely Kleňhové z Ústavu pro informace ve vzdělávání úroveň vzdělanosti společnosti nejlépe vystihuje průměrná délka studia, která je v Česku 12,5 roku, průměr zemí OECD přitom činí 11,9 roku.

Náměstek ministryně školství pro vysoké školy Petr Matějů soudí, že za nepoměr mezi počtem českých středoškoláků a vysokoškoláků může nedostatečná příprava žáků na studium na vysoké škole a také jejich uzavřenost pro mladé lidi ze chudších rodin. Mezi mladými lidmi s nejlepšími studijními předpoklady hodlá v Česku studovat vysokou školu jen 18 procent lidí ze sociálně nejslabších vrstev, upozornil. Situaci by podle něj vyřešily půjčky, spoření, granty a takzvané odložené školné, kdy student škole zaplatí, až když začne pracovat a dosáhne průměrného platu.

V letech 1995 až 2003 se na českých vysokých školách počet studentů zvýšil o 86 procent, výdaje na vysoké školství však v tomto období vzrostly pouze o 39 procent. Průměrně dávají země OECD do vysokoškolského vzdělávání 1,4 procenta hrubého domácího produktu (HDP), Česko jen 1,1 procenta HDP, vyplývá ze zprávy.

Materiál dokládá také velké rozdíly ve výdajích na žáka. Zatímco Lucembursko věnuje na vzdělání žáka v prvním a druhém stupni asi 190.000 dolarů, tedy asi 4,3 milionu korun, v Turecku, které je na druhém konci tabulky, je to jen asi 10.000 dolarů (asi 230.000 korun). Česká republika je v této tabulce pátá od konce s přibližně 45.000 dolary (milion korun) a Slovensko třetí od konce s něco víc než 30.000 dolary (680.000 Kč).

Podle Kleňhové ale vykazuje Česko zlepšení. Zastavil se pokles výdajů na vysokoškolského studenta v porovnání s rokem 1995 a zvýšil se podíl nově přijímaných studentů. Výraznější zlepšení by se podle ní mohlo projevit, až OECD zpracuje údaje za současné období, nynější zpráva hodnotí roky 2003 a 2004.

Situaci na českých základních školách se s výjimkou platů učitelů nevymyká z průměru OECD. Průměrné je množství žáků ve třídách i jejich počet připadající na jednoho učitele. Výdělky českých učitelů však zaostávají: plat učitele na základní škole s patnáctiletou praxí v OECD za hodinu činí 43 dolarů (asi 970 korun) přepočtených na paritu kupní síly, český učitel si za hodinu vydělá 25 dolarů (asi 560 korun) přepočtených na paritu kupní síly.