Rudolf Kučera: Řešením jsou předčasné volby. Selhal i Klaus

Předčasné volby v co nejkratším termínu a možná změna ústavy, takové je východisko z povolební situace podle politologa Rudolfa Kučery, který serveru iHNed.cz poskytl exkluzivní rozhovor v rámci Letní školy EU "Od identity k evropské integraci", již v těchto dnech pořádá Asociace pro evropské hodnoty. Podle Kučery šéfové dvou nejsilnějších stran sledují jen vlastní zájmy, to samé platí i o prezidentovi.


Má Česko po událostech posledních dnů reálnou šanci na vytvoření akceschopné vlády?
Myslím, že nemá. V situaci, kdy rozhodující politické síly, tedy dvě nejsilnější strany (ODS a ČSSD), a samozřejmě také pan prezident, sledují své zájmy a velmi málo zohledňují zájmy státu a jeho dalšího vývoje. Z toho důvodu usuzuji, že naděje na vznik stabilní a akceschopné vlády je velmi malá. Podívejme se na podobnou situaci v Německu. Dvě velké strany, které jsou velmi rozdílné s naprosto odlišnými zájmy, se nakonec dohodly a daly přednost spíše obecnému zájmu a vytvoření silné vlády. Takové snahy u nás nevidím.


Sledujete za neprůchodností české politické situace samotný volební pat nebo spíše neschopnost politických lídrů se domluvit?
Velkou roli v tomto okamžiku hraje prezident, který bohužel nedostatečným hlasem respektuje ústavu, protože ústava nezná žádné "pověřování někoho", aby dával vládu dohromady. Situace mohla být taková, jak to ústava předepisuje - a sice, že prezident má hned po volbách jmenovat politika, který by se měl pokusit sestavit vládu a předstoupit před parlament. Tento krok byl velmi důležitý, jenže podle mého zde pan prezident sledoval více svůj osobní zájem než stabilitu systému.


Lze tedy podle Vás označit výsledek Klausova postoje za selhání?
On neselhal, co se týká jeho zájmů, tedy být znovu zvolen prezidentem...


Čili se spíše ztotožňujete s tezí Martina Bursíka, v níž prezidenta Klause napadl za nestandardní a účelové chování...
Ano, s tímto pohledem bych souhlasil.


Jaký podíl mají na rozložení politické scény její přední aktéři Topolánek s Paroubkem?
Oba dva jsou ve velmi obtížné situaci, protože nemají onu potřebnou většinu. Topolánek se snažil o vytvoření nějaké koaliční vlády, což se mu podařilo, nedostatečně si už ale uvědomoval, že pro ni nemá většinu. Snažil se svou koalici spíše protlačit, doufal, že se najde někdo, kdo jej podpoří - nějaký poslanec, ať už z komunistů, nebo ze socialistů. Stále si myslel, že situace není až tak vyhrocená, a podcenil to, že Paroubek je velmi silně ovlivněn předvolebním politickým bojem, který do značné míry považoval za osobní záležitost. Převaha vlastních motivů je u obou politiků velmi viditelná.


Co vlastně Paroubek sleduje nestálým taktizováním a měněním názorů a podmínek, za kterých je ochoten podpořit menšinový kabinet?
Myslím si, že mu jde především o to, aby se sociální demokracie nějak podílela na moci. Politika pro něj není o tom, že je standardně nějaká vláda a nějaká opozice. Kdybych si vzal opět německý příklad, kde vládla sociální demokracie se zelenými, tak to, co například prosadili v Bundestagu a následně to neprošlo Spolkovou radou, museli podle německé ústavy řešit v takzvaném rozhodovacím výboru. Museli tam sedět proti sobě zástupci vlády a zástupci opozice a dohadovat se na nějakém kompromisu. Funguje tam prostě standardní model politiky, že kdo není ve vládě, má důležitou funkci v opozici. U nás je to nesmiřitelný boj. Paroubek nechce být v opozici. V Česku podíl na moci není jen účast ve vládě, je to i rozhodování o dalších postech.


Nakolik je reálné, že menšinová vláda bude nakonec sestavena podle představ Paroubka a Topolánek bude nucen k ústupkům?
Přál bych si, aby byly předčasné volby, a to co nejdříve. Myslím si, že je to nutné vzhledem k vnitropolitické situaci, ale i vzhledem k našemu budoucímu předsednictví EU.


Jak by z pohledu politologa vypadala vláda ODS a ČSSD, které by si mezi sebou rozdělily posty ve vládě i mimo ni? Daly by se čekat potřebné reformy nebo spíše sociální stát?
Myslím, že nic dobrého by to nepřineslo. Zkušenost už máme z opoziční smlouvy. Žádné reformy by se nekonaly, bylo by to jen "údržbářství". Vláda, která by primárně sloužila jen k uspokojování potřeb straníků, by nakonec lidi ještě více znechutila z politiky.


Pomohlo by, kdyby ve vyjednávání o vládě byl Topolánek nahrazen někým jiným? Mluvilo se například o Pavlu Bémovi, se kterým se Paroubek zná z dřívějšího působení na pražském magistrátu...
Snazší by to vyjednávání asi nebylo. Žádná z těchto dvou stran nemůže dlouhodobě žít z klientelismu, který nyní předvádí. Paroubek by se sice lépe dohodl s Bémem na různých kompromisech, jak tomu bylo na magistrátu, ale dlouhodobě by to fungovat nemohlo, protože ODS i ČSSD jsou velké strany s rozsáhlým voličstvem a strukturou. Každá ta strana zastupuje určité zájmy části společnosti. A pokud je bude ignorovat a místo toho se zaměří jen na politické dohody, tak to onu partaj velmi oslabí. Každá strana má svou identitu, jíž se nemůže bez následků zbavit. Když se sociální demokracie bude jen politicky aranžovat s ODS, tak její voliči přejdou ke komunistům. Stejně tak musíme vzít v potaz Paroubkem deklarovanou razanci v sociální politice, jíž získal značnou část komunistických voličů, což způsobilo tak špatný výsledek KSČM ve volbách. Pokud se ale nyní bude ČSSD dohadovat s ODS jen politicky, ti voliči zase odplynou zpátky. Pokud strana nebude uskutečňovat své reálné zájmy, tak se bude nutně rozkládat.


Nedávná volba šéfa sněmovny naznačila, že by v řadách pravicové části sněmovny mohl sedět i člověk, který "kope za ČSSD". Věříte takové domněnce?
Podle mě to je docela možné. Každý poslanec má nějakou minulost - někde byl, někde pracoval, něčeho se dopouštěl - přičemž nyní není obtížné si něčí minulost takto vytipovat a tím si najít jeho slabinu. Poté stačí dotyčného člověka ve správnou chvíli oslovit a upozornit jej na to, že se na něj něco ví, v dalším případě mu mohu něco slíbit. Bohužel si myslím, že Paroubek i Topolánek na toto "hrají" a spoléhají se na možnost někoho "ulovit". Proto se domnívám, že někdo takový mezi poslanci je. Kdo přesně, to netuším, a ani po tom nepátrám.


Vyřešila by svízelnou situaci změna ústavy, podle níž by byl volen lichý počet zákonodárců?
Na toto téma se vedou rozsáhlé diskuze spojené s praktickými zkušenostmi se změnami volebního systému v různých evropských zemích. Změny volebního systému ale nejsou žádnou zárukou vzniku stabilní vlády. Na mnohých místech v Evropě se setkáváme s těsnými vítězstvími politických stran, všichni ale vědí, že změna volebního systému může přinést neočekávané výsledky, protože voliči jsou dezorientováni. Přelétavých voličů, kteří se rozhodují na poslední chvíli, ať už pod dojmem volebních kampaní či emocí, neustále roste, čili evropská demokracie se dnes v Evropě jeví jako nestabilní. Změna volebního systému představuje obrovské riziko. Nicméně dejme tomu, že by mohl být učiněn minimální krok, a sice zvolení lichého počtu poslanců, například sto devadesáti devíti.