Občané České republiky po roce 1989 ještě nikdy nevolili novou vládu v časech tak silné ekonomické prosperity.


HDP na obyvatele v paritě kupní síly je v ČR na úrovni zhruba 70 % EU-25. Podle údajů Českého statistického úřadu je meziroční inflace 2,8 %. Nezaměstnanost meziročně klesla a dosahuje 8,3 %. Ekonomický růst se odhaduje na 6 % a navíc má zdravý základ. Výkony ekonomiky jsou taženy investicemi a exportem, utrácení domácností se drží v rozumných mezích, lidé investují hlavně do bydlení…


Průměrná mzda vloni přesáhla částku 19 000 korun měsíčně. Vítězem růstu mezd byli státní zaměstnanci, kterým se mzdy zvýšily o téměř 9 %.


Stát v předvolebním čase rozdává. Vláda utrácí více, než je schopna vybrat na daních. Státní dluhy loni vzrostly na 775 miliard korun. Spotřeba vlády a domácností ale stoupá méně než vývoz a investice. Produktivita práce roste rychleji než platy.


Před volbami se většina politických stran snaží přesvědčit voliče, že právě jejich recept dokáže vzestup životní úrovně nejen udržet, ale ještě zrychlit. Při správných reformách to není nemožné – podívejme se třeba na Irsko …


V českém předvolebním boji zatím padají slova o „daňových Mičurinech“, nabízejí se daňové prázdniny pro živnostníky, vede se boj o registrační pokladny, nový zákoník práce, rovnou daň, snižování odvodů na zdravotní a sociální pojištění, ekologickou daňovou reformu, daňovou neutralitu – tedy co stát jednou rukou vezme, má zase druhou rukou vrátit – jinými slovy přerozdělování. A tady se mohou politici opravdu vyřádit…


V rámci přerozdělování již schválené zvýšení porodného a příspěvků na dítě přijde státní pokladnu na 130 mld. korun ročně. Podle analytiků dvě třetiny pracujících totiž nedosáhnou ani na průměrnou mzdu. Hlavní strany vedou boj právě o tohoto většinového voliče …… a tak nabízejí a slibují ….


… že přidají, že se budeme mít lépe. Nikdo ale příliš nehovoří o tom, kolik tyto zvýšené výdaje (a výpadky z výběru daní) budou státní pokladnu stát. Zvyšování fiskálního deficitu totiž musí někdo zaplatit a žádná dávka není zadarmo…


Otázku, kde na předvolební sliby vzít bude muset řešit nová vláda bez ohledu na to, jaké strany ji utvoří. Ale ať už volby vyhraje kdokoliv, pokud zachová své předvolební sliby, musí zapomenout na rozpočtovou střídmost. A ta je nutným předpokladem pro přijetí Eura.


Nahradit chybějící peníze příjmy z privatizace státních podniků nelze. Dluhů zbylo po předchozích privatizacích víc než dost a navíc jediné, co se dá ze státního majetku ještě slušně prodat je podíl v energetickém gigantu ČEZ.


Obávat se v těchto volbách nesplněných slibů není zapotřebí. Hlavním děsem je spíše jejich realizace – v podobě neproduktivních výdajů a rostoucích fiskálních deficitů.


Máme se sice relativně dobře, ekonomika roste. A většina stran se nás snaží přesvědčit, že s nimi bychom se mohli mít ještě lépe. V této souvislosti mne ovšem napadá jedno přísloví „Pánbůh nás ochraňuj od těch, kteří to s námi myslí dobře“.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist