Jaký je podle vás typický český volič?
Od revoluce se naše společnost učí. V mnoha ohledech jsme nepochybně dosáhli velkých úspěchů. V otázce zvyšování politické kultury ale ten pokrok není nějak viditelný. Naše společnost je v politické transformaci v dlouhodobějším období stagnace. Toto období trvá již zhruba deset let a volič je z takového vývoje rozčarován. Není nějak radikálně naštván, ale je spíš rozmrzelý, těžko se orientuje, připadá mu, že všechny strany jsou stejné a těžko se v takové situaci rozhoduje. Výsledkem pak je nestabilní volič, který těžko zakotvuje.

Do jaké míry je český volič politicky aktivní?
Naši občané mají pocit, že k volbám chodit je potřeba, že to je cosi jako občanská povinnost. Stylizují se do role odpovědných voličů. Ve skutečnosti však právě kvůli jejich dezorientovanosti a pocitu, ze jim to za to nestojí, že se stejně nic podstatně nezmění, se značná část z nich pak voleb nezúčastní. Volební účast tak pozvolna klesá. Ovšem to není jen náš trend, tak se to děje i jinde v Evropě.

Rezignují lidé na politiku?
Nelze říci, že by lidé na politiku rezignovali, spíše bezradně přešlapují a nevědí kudy kam. Po desetiletích totalitního režimu lidé nejsou zvyklí projevovat v těchto obecných otázkách svou vlastní iniciativu a aktivitu. Koukají se na televizní diskuse, nejspíš na to nadávají, ale sami nevědí, jak z toho bludného kruhu, ve kterém nenalézají uspokojení, vyjít ven.

Český volič je tedy rozčarovaný, politika stagnuje. Mají podobné problémy i jinde v zahraničí?
Obdobným problémem trpí i zavedené demokracie. Vytrácí se totiž klasická politická kariéra, kdy slibný politický talent přichází z komunální politiky, přes regionální až na vrcholová místa správy země. Stejně jako u nás i na Západě dělají politickou kariéru lidé, kteří působí krátce jako asistenti a potom hned naskočí do velké politiky. Toto odtržení politika od reality je trendem v mnoha demokraciích.

U nás je ta situace specifická také díky zkušenosti s totalitním režimem. Morální standardy, které jsou vžité a dodržované na Západě u nás postrádáme. Jsme tak daleko zranitelnější. Nelze to ale omluvit kvůli tomu, že se to u nás děje všude. Bez odpovědné politické kultury Západ nikdy nedoženeme. Významné změny k lepšímu však na obzoru nejsou.

Pojďme zhodnotit předvolební mediální scénu. Je podle vás správné, že masová média se věnují jen stranám, které mají reálnou šanci na vstup do sněmovny? Nedostáváme se pak do začarovaného kruhu: "Kdo není v médiích, nemá preference - kdo nemá preference, není v médiích"?
Ano. Strana Zelených je typickým představitelem tohoto procesu. Stále platí, že kdo není v médiích, jako by nebyl. Na druhou stranu je pro tvůrce předvolebních pořadů opravdu nemožné vytvořit zcela "vyvážený" předvolební pořad.

Politolog Jiří Pehe se nedávno vyjádřil, že výsledky hlasování v předvolebních Otázkách Václava Moravce voliče, i přes tisíckrát proklamovanou nereprezentativnost, ovlivňují. Souhlasíte? Měla by ČT takový typ pořadu před volbami uvádět?
Osobně se mi příčí představa politiky jako zápasu, kde je důležité kdo vyhraje a o kolik. Média jsou však součástí politiky. Bez nich to nejde a všichni politikové to musí vzít na vědomí. Je potřeba vymýšlet takové formáty, které lidi přitáhnou.
Nikdo nebrání mozkům jednotlivých politických stran, aby vymysleli takové chytlavé mediální formáty, že žádný producent tomu nebude schopen vzdorovat. Zde se však dostaneme k otázce, zda naše politika není příliš lenošná a zpohodlnělá...

To je jako by jste vzkazoval menším stranám: Nebuďte lenošní, nenadávejte na producenty a vymýšlejte, jak jinak voliče přitáhnout...
Malé strany mají nepochybně smůlu. Dostat se do médií je obtížné, zaplatit si reklamu je velmi drahé a bez mediálního ohlasu mohou těžko uspět. Mohou však postupovat způsobem, který vidíme v zahraničí. Tam si najdou soubor aktivních příznivců, vytvoří živé a přitažlivé happeningy, na ně přitáhnou média a ty pak o nich referují. Na druhou stranu je jisté, že malé strany jsou v nevýhodě a média pomáhají udržovat "status quo".

Domníváte se, že červnové volby mohou přinést nějaké překvapení v podobě neúspěchu některé z velkých stran či naopak úspěchu strany, se kterou se dosud do parlamentu nepočítá?
Samozřejmě, že překvapení je možné. Preference všech stran napříč politickým spektrem ztrácí na intenzitě, plavou na povrchu. Možnost fluktuace na poslední chvíli, propad účasti bez zřejmých důvodů, to vše je možné a proto nelze vyloučit překvapení. Tendence, které my zjišťujeme jsou zdánlivé, nejsou hluboce zakotvené, jsou tedy zranitelné. Rozhodování voličů na poslední chvíli se pak může přeložit ve velmi různé volební výsledky.

Co mohou letošní volby přinést?
Když se podívám na statický, na emoce zaměřený apel dosavadních kampaní politických stran, nevidím zatím dýmat žádné skryté tendence, které by se po volbách mohly rozhořet naplno. Koneckonců, kdyby tu nějaké zárodky pozitivních změn byly, už by je novináři vysledovali. Spíše si myslím, že tyto volby budou znamenat jakýsi politický mezičas a možná nová distribuce politických sil může být prvním signálem příštích politických změn. Tyto volby podle mého názoru krátkodobě nepřinesou nic, ale mohou být impulsem pro dlouhodobější změny.

Tento článek máteje zdarma.
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení.
Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace