M. Kraus: „Nejsem stíhán, a stejně mi nevěří“

"Nejsem v kriminále kvůli finančním machinacím, nejsem ani na Seychelských ostrovech. Dokonce nejsem ani trestně stíhán! Takže mému slovu ve srovnání se slovem pana Františka Rigy, odsouzeným na deset let za podvody, žádný novinář nevěří. Nebo možná věří, ale stejně to napíše opačně," uvádí předseda Poslaneckého klubu ČSSD Michal Kraus ve svém prohlášení na internetových stránkách ČSSD a plné znění uvádíme níže.

Poslanec Kraus měl možnost před novináři obhajovat své stanovisko již na úterní tiskové konferenci v Lidovém domě. Zde tvrdil, že rok 2001 byl vůbec pro něj velice složitý, který prožíval na pokraji svého působení v ČSSD a kdy bojoval o to, aby byl znova na kandidátce strany, a proto prý hledal i různá témata, kterými by mohl obohatit svoji případnou volební kampaň.

"Bohužel jsem podlehl dojmu pana Riga, který na mě působil jako důvěryhodný člověk... neměl sebemenší pochyby o tom, že ten projekt, který mi nabízí v Ghaně, může být projektem zajímavým. V té době totiž Ghana byla zemí, která měla vlastně po obnově vlády. Byla to země, která se snažila obnovovat obchodní styky, mimochodem do roku 1992 Ghana byla jedním z výhradních dovozců kakaa do ČR, ovšem po roce 1992 toto skončilo," uvedl v úvodu svého vystoupení Michal Kraus.

"Možná to může znít jako určitý rozpor, s tím co se objevilo v těch dalších informacích, já skutečně tuto cestu považuji jako cestu turistickou, soukromou, nikoli jako cestu, ve které bych fungoval jako reprezentant státu, či snad jako člověk, který by tam měl nějaké poslání," dodal poslanec ještě ke své cestě do Ghany. Dále oznámil, že byl panem Rigem informován, že ten hodlá v Ghaně uzavřít obchod, ve kterém by ghanská vláda jeho firmě udělila licenci na vývoz kakaa.

Podepsání smlouvy
"O této skutečnosti jsem jednal v Ghaně s celou s celou lidí, dokonce jsem měl možnost se potkat i díky našim africkým přátelům i s ministrem financí, se kterým se hovořilo o možnostech spolupráce. Z mého pohledu to bylo velmi zajímavé, protože jsem říkal, pokud by tato cesta byla úspěšná, bylo by to pro mě velmi zajímavé téma, zejména tedy volební. Nakonec se ukázalo, že obchody v podstatě směřovaly k podepsání smlouvy," vysvětloval Kraus.

"Já jsem se podpisu smlouvy zúčastnil jako nezúčastněná osoba, jako svědek...u podpisu pana Riga je, že se podepisuje jako investor, je sice velmi špatně, ale je vidět znak razítka firmy, zatímco u mého jména žádné razítko není, to znamená, že je zcela zřejmé, že jsem tam byl jako soukromá osoba. Pokud se mě zeptáte na to, proč v kolonce position je popsáno slovo direktor, musím, říct, že taková euforie, která zavládla u podpisu smlouvy, byla taková, že panovala určitá výrazná nálada, když jsem říkal, já nemám žádnou funkci, tak mi říkali dobře, napiš direktor. Tak jsem napsal direktor. Pokud jsem tímto udělal nějakou chybu tak se samozřejmě za ní omluvám," vysvětloval svoji roli při podpisu smlouvy.

Michal Kraus, tvrdí, že není spoluvlastníkem firmy
Na dotaz, jak v jaké roli jednal s ghanským ministrem financí, Michal Kraus znovu na tiskové konferenci trval na stanovisku, že jako turista: "Byl jsem tam jako turista a pokud jsem měl vizitky tak samozřejmě jiné vizitky jsem neměl, ale prezentoval jsem se jako soukromá osoba. Neměl jsem žádné poslání." (Kraus se v Ghaně prezentoval poslaneckými vizitkami.) Dodal navíc, když ghanská obchodní společnost byla v Praze, tak zde byli jako turisté, a to včetně návštěvy u Krause v parlamentu.

Na otázku, jak je možné, že je na něj zaregistrovaná Rigova společnost, jako na 50 procentní spoluvlastníky, poslanec Kraus odpověděl, že neví, že by na něj byla registrována nějaká firma. Skutečnost vysvětloval tím, že krátce před odjezdem v rámci vyřizování víz dal panu Rigovi svůj pas a podepisoval určité dokumenty. Kraus osobně o dokumentu o spoluvlastnictví nic neví. "Je faktem, že tato firma byla založena s cílem prodávat ghanské kakao tady v Evropě a je faktem, že pan Rigo mi nabízel určité akcie z této firmy. To znamená, že to byla věc, která potom mohla být zajímavá v případě prodeje kakaa, ale v té době jsem prostě tím společníkem nebyl a být nemohl," dodal Kraus.

Tiskové prohlášení Michala Krause
Realitou předvolebního dneška se stalo, že věrohodnějším zdrojem než jakýkoliv vládní politik je člověk, který utíká před spravedlností. Novináři dokonce nepotřebují ani důkazy - stačí ostré spekulace a vhodná přídavná jména (obchod je "pochybný obchod", smlouva "podezřelá smlouva"). Žádný politik pak nemůže působit věrohodně, i když říká tu nejčistší pravdu. Média přesvědčila veřejnost, že co politik, to gauner.

Nese novinář odpovědnost za to, že obviní politika neprávem? Nikoli. Rovněž představa, že novinář bude psát o neetickém chování svého kolegy, je fikce. Toto společenství nad sebou navzájem drží ochrannou ruku a noviny na titulních stranách neinformují o prohraných soudech. Vzniká mylná představa, že novináři nedělají chyby a nejsou zkorumpovaní.

V důsledku této informační manipulace pak občané k tomu, aby nad někým vynesli ortel, nepotřebují soudy, jak by tomu mělo být v právním státě, ale stačí důkazově chatrný článek v novinách. A tak se musím smířit s tím, že se několik měsíců před volbami dostanu do centra dění, že mé jméno zazní v těch nejhorších spekulacích a souvislostech a že jediné, co nebude předmětem účelových článků, je pravda.

Moje cesta do Ghany s Františkem Rigou nebyla dobrý nápad - jen na okraj: stála mě asi 150 tisíc korun a celou jsem si ji platil sám - ale byla to zkušenost k nezaplacení. Redaktor Jaroslav Kmenta z MF DNES to však vidí jinak: co na tom, že jsem tam byl jako soukromá osoba, že o Rigových trestných činech, obchodech a o tom, že je to lhář a podvodník, jsem tehdy neměl tušení? Co na tom, že obalamutil řadu manažerů bank i zkušeného rakouského investora, který ho nyní žaluje? Já jsem se poučil, nikoli tak pan Kmenta a další, kteří tomuto trestanci dál věří vše, co jim řekne.

To já nemám šanci - ať budou mé odpovědi jakékoli, kouzlo psaného slova je v tom, do jakých souvislostí se zasadí. A pokud existuje možnost ukázat spolčení politika se zločincem, je to ta "krev", která je pro některé novináře denním chlebem.

Nuže, honu zdar, přeji redaktorům, kteří přešli od novinařiny na cestu, jejímž cílem je lež, neodpovědnost, účelovost a vlastní finanční prospěch.

Michal KRAUS

předseda Poslaneckého klubu ČSSD