Historik Pavel Žáček, který studoval spis vedený komunistickou Státní bezpečností (StB) na herce Jana Kanyzu, soudí, že tak dlouhé kontakty s organizací svědčí pro vědomou spolupráci. Argumenty, které uvádějí mnozí údajní agenti v tom smyslu, že o spolupráci nevěděli nebo si z StB dělali legraci, odmítá.
Česká televize dnes uvedla, že Kanyza v rozhovoru s ní přiznal, že s StB spolupracoval, protože z ní měl strach. Herec to ale následně popřel. "Řekl jsem pouze, že jsem byl dlouhodobě předvoláván a opakovaně vyslýchán," sdělil Kanyza.
"Vylučuji to v případě, že to trvalo několik let. Nám to dnes může připadat jako hra, možná té osobě to připadalo jako hra, ale pro StB to prostě hra nebyla," uvedl Žáček. Komunistická organizace měla podle něj technologii, jak zjistit, zda jí kontaktovaný člověk říká pravdu. "Svazky obsahují poznámku o tom, zda mluví pravdu, nebo alespoň tu míru pravdy, kterou oni potřebují pro své další konání," řekl.
O údajné spolupráci Kanyzy s StB informoval ministr kultury Vítězslav Jandák, na kterého prý Kanyza donášel. Řekl mu to redaktor České televize, který o Kanyzovi natáčí pořad. Ve spisu je podle ČT mimo jiné uvedeno, že Kanyza byl ke svým stykům s Jandákem vytěžován. "Vždy jsem odpovídal velmi neutrálně a velmi opatrně," řekl Kanyza ČT s tím, že neuváděl věci, které by mohly někoho poškodit. Pořad Reportéři ČT, kde bude celý rozhovor s Kanyzou, bude ČT vysílat 29. srpna.
Kanyza je v oficiálních seznamech StB vydaných ministerstvem vnitra veden jako agent s krycím jménem Honza. Jeho svazek vedla součást StB zabývající se takzvaným bojem proti vnitřnímu nepříteli. Spis byl založen v červenci 1975 a spolupráce ukončena v prosinci 1983. Kanyza figuruje i v neoficiálních Cibulkových seznamech, bez časového označení, ale dokonce dvakrát, rovněž jako tajný spolupracovník. StB se s Kanyzou sešla podle ČT celkem osmdesátkrát, sepsal pro ni dvacet zpráv.
Opakuje sice, že StB nic nepodepsal, nikdy ale nepopřel, že by spolupracoval či na někoho donášel. "Parametrů spolupráce bylo mnohem více než nějaký podpis. To byla formalita, psychologická záležitost, aby měli v ruce pomyslný bič. Člověk věděl, že něco podepsal a že to bude zaznamenáno. Mohli mu vyhrožovat zveřejněním jeho podpisu," uvedl Žáček.
"Ale další atributy spolupráce, tak jak je interpretuje svazek, tam jsou, to se nedá svítit, to je věcný rozbor," řekl Žáček ke Kanyzovu spisu. Hovoří tak i na základě srovnání svazku vedeného na Kanyzu s množstvím dalších svazků, které prostudoval.
Pro pochopení každého jednotlivého případu je podle něj důležité studovat další materiály StB. Svazky totiž neodpovídají například na otázku, jak státní policie naložila s informacemi získanými o sledovaných lidech, není jasné ani to, zda z takto získaných informací plynul pro sledované osoby nějaký trestněprávní postih. Je tomu tak i v případě Kanyzy. "Hlavní otázka ale je ta, jestli spolupráce je pravda. Myslím, že podle parametrů, které vyplývají z dalších materiálů StB, toto naplněno je," řekl historik.
Připomíná, že Kanyzův spis je "standardní, průměrný agenturní svazek, jakých byly tisíce", i když lidí, o kterých informoval, je hodně a jsou to známí lidé, režiséři či herci. Podle ČT mezi nimi byli například Jiří Zahajský, Petr Čepek, Jiří Kodet či Jiří Menzel. V 80. letech již také nebylo tak časté, že by komunistická moc soudila a zavírala lidi na základě takto získaných informací. "Na druhou stranu těchto lidí, o kterých jsme nevěděli, jsme se báli, říkali jsme, že to je každý třetí, pátý, desátý...," řekl Žáček.
