Rozsah restitucí v ČR nemá v dějinách obdobu, říká Rychetský

iHNed: Jak byste zhodnotil restituce po roce 1989? Původní zákon určil hranici únor 1948. Poté byla novelami prolomena, jednalo se především o židovský majetek zabavený nacisty. Nekomplikuje to celou situaci?
Rozsah restitucí - přesně řečeno zákonů o zmírnění některých křivd - v Československu po r. 1989 nemá ve srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi obdobu. Navíc si troufám vyslovit domněnku, že žádná jiná země v dějinách právní civilizace nepřijala tak rozsáhlé restituční normy jako my.

Stanovení hranice tzv. rozhodného období pro odčiňování a zmírňování křivd způsobených komunistickým režimem bylo správným a nezbytným krokem. Snad žádná země v Evropě nemá dějiny tak bohaté na bezpráví a konfiskace (tuším, že kromě Krymských válek se všechny války v Evropě přehnaly přes naše území)- bez takové hranice by restituce neměly žádné ohraničení a mohly by jít až do doby pobělohorské a třicetileté války.

K prolomení hranice 25.2.48 došlo pouze tam, kde restituční nárok byl založen již poválečnou legislativou (tzv. Benešovy dekrety), ale nebylo možno jej po převzetí moci komunisty uplatnit.

iHNed: Na základě jakých zákonů žádají navrácení majetku potomci šlechticů? Mám na mysli zvláště kauzy hraběte Kinského a hraběnky Colloredo-Mansfeld.
Neexistuje zcela paušální odpověď - ale většinou pokud neuspěli podle restitučních předpisů, opírají své žaloby o obecnou úpravu.

iHNed: Jak chápete tvrzení politiků a některých právníků, že Benešovy dekrety jsou právně vyhaslé, když se na ně česká judikatura mnohdy odvolává?
Termín "vyhaslé dekrety" použitý v rozhovoru premiéra Zemana s kancléřem Schröderem a posléze i v nálezu Ústavního soudu vyjadřuje skutečnost, že již byly tzv. zkonzumovány, nelze tedy podle nich již provádět nové konfiskace.

iHNed: Domníváte se, že by měl český stát napravovat majetkové křivdy i po šedesáti letech od jejich spáchání?
Jde o věc politické i ekonomické povahy, jejíž rozhodnutí náleží výlučně Parlamentu.

iHNed: Jaký je Váš osobní názor na slučitelnost smlouvy o tzv. euroústavě s Ústavou ČR? Domníváte se, že by se po případném přijetí smlouvy o evropské ústavě musela změnit i ústava česká?
Žádný soudce Ústavního soudu - předsedu nevyjímaje - nemůže veřejně vyslovovat své osobní názory na kauzy, které se mohou stát předmětem jednání Ústavního soudu.

iHNed: Souhlasíte se současným mechanismem výběru a volby ústavních soudců?
Výběr a jmenování soudců ústavního soudu je v naší ústavněprávní rovině přijatelným způsobem řešen. Nedostatek je v tom, že ústava umožňuje opakované jmenování, že neprodlužuje dosavadní mandát soudci do doby, než je jmenován nový a že neobsahuje horní věkovou hranici pro zánik mandátu.

iHNed: Jak hodnotíte obecně českou ústavu? Měla by se měnit, zestručnit, například jako ústava Spojených států? Nebo souhlasíte s touto verzí, která odpovídá kontinentálnímu právu a ústavám okolních států?
Česká ústava je na to, za jakých podmínek vznikla, vcelku zdařilým dílem, i když má řadu nedostatků (např. úprava trestněprávní imunity a přestupkové exempce). Rozhodně by neměla být stručnější, ústavy posttotalitních evropských zemí (např. Španělsko, Portugalsko) jsou zpravidla mnohem podrobnější ve snaze čelit možnosti návratu totality.

V letech 1990 až 1992 Rychetský zastával funkci místopředsedy vlády ČSFR. Podílel se na přípravě ústavních a restitučních zákonů. V letech 1996 až 2003 byl senátorem za volební obvod Strakonice. Od roku 1998 byl místopředsedou vlády ČR, v roce 2002 byl jmenován ministrem spravedlnosti. V červenci 2003 souhlasil Senát s jeho jmenováním soudcem Ústavního soudu. V srpnu 2003 byl jmenován jeho předsedou. Členem KSČ byl v letech 1967 až 1969. Za normalizace byl spoluzakladatelem Charty 77. (zdroj: www.concourt.cz)