Miloslav Šimek podlehl leukemii

"Podlehl leukemii v jedné z pražských nemocnic," řekl ředitel Divadla Jiřího Grossmanna Petr Tyc.
Šimek byl v roce 1990 spoluzakladatelem této pražské scény. Nazval ji jménem svého dlouholetého spolupracovníka, s nímž psal skeče, scénky, divadelní texty a povídky. Také Grossmann podlehl koncem roku 1971 leukemii, bylo mu tehdy pouhých třicet let.
Oba kamarádi svým výrazným smyslem pro intelektuální humor a improvizaci na přelomu 60. a 70. let výrazně ovlivnili uměleckou podobu pražského Divadla Semafor, jehož byli členy.
"Při jménu Miloslav Šimek se mi vybaví nádherné okamžiky v Divadle Sluníčko, kde jsem ponejprv pro sebe objevil tuto autorskou dvojici," komentoval dnes Šimkovo úmrtí v rozhovoru se zpravodajem semaforský šéf Jiří Suchý. "Grossmann se Šimkem mě okouzlili tak, že jsem je angažoval do svého souboru, kde působili dlouhý čas, než se naše cesty opět rozešly. Tenkrát byl jejich humor mému srdci velice blízký. Připomínal mi moje vlastní začátky v Redutě a v pražském Divadle Na zábradlí," dodal Suchý.


Odklad plánovaných akcí
Začátkem února Divadlo Jiřího Grossmanna kvůli Šimkovu onemocnění zrušilo nejbližší představení a natáčení dalšího dílu pořadu Politické harašení aneb S politiky stále netančíme. Soubor nevyjel ani na plánované zájezdy na Moravu. Pořad měla televize Nova vysílat 21. února. Její mluvčí Dan Plovajko tehdy řekl, že se na obrazovce objeví v upravené podobě, když televize využije loňských politických postřehů dvojice Šimek-Bubílková a bude jejich předpovědi konfrontovat se současností. Další vydání tohoto dvouměsíčníku měla Nova natáčet ve druhé polovině dubna.


Šimek, který by 7. března oslavil čtyřiašedesátiny, se loni objevil zcela bez vlasů - už z toho některá média vyvodila, že prodělal chemoterapii. Začátkem ledna populární moderátor a herec chyběl na předávání výročních cen Novy, kde zabodoval i jeho satirický pořad. Ocenění tehdy přebíraly dvě z jeho dcer.


Dokonalý organizátor
"Spolupracovali jsme 15 let, napsali spoustu her pro Semafor, dva pořady pro televizi, které režíroval Ján Roháč pod názvem Ze Soboty na Šimka a Zajíc v pytli. Společně vznikla i knížka Jak vyrobit bumerang," řekl další ze Šimkových partnerů Luděk Sobota. Jeho kolega nepil, nekouřil a sportoval - hráli spolu často tenis.
"Byl skvělý v tom, že na rozdíl ode mě, který se v organizování nevyzná, byl právě v tom dokonalý. Skvěle mi organizoval život. Když jsme spolu psali, já vymýšlel fóry a on k nim pointy, určil přesně, od kdy do kdy se bude pracovat a kdy půjdeme pinkat. Jako bývalý učitel mě vlastně vedl. Budu na něj vzpomínat v tom nejlepším. Už proto, že byl nesmírně pracovitý," uvedl Sobota, který o Šimkově nemoci nevěděl.
"Mluvili jsme spolu asi před půl rokem dlouho do telefonu. Slávek měl totiž v úmyslu, že oprášíme staré dialogy a scénky, na které lidi dodnes vzpomínají, a objedeme s nimi celou republiku. Řekl mi ale, že chodí dost po doktorech a že se domluvíme, až se z toho dostane," dodal Sobota.

"Shodou okolností jsem měl předevčírem vystoupení s Uršulou Klukovou. Říkala mi, že mluvila se Slávkovou ženou, která jí sdělila, že je Slávek na tom lépe a že by to mělo mít vzestupnou tendenci. Měl jsem radost, že se z toho dostane. Dnes jsem se tu smutnou zprávu dozvěděl a nepřeháním, když řeknu, že mě hluboce ranila," řekl v reakci na Šimkovo úmrtí jeho někdejší herecký partner Jiří Krampol, který s ním prožil řadu úspěšných let.

"Nikdy nezapomenu na schůzky ve Slavii, kde vznikaly úžasné ptákoviny. Chechtali jsme se tak, že se po nás ohlíželi lidé. Tohle bych si chtěl v sobě zanechat, aby, jak se říká, v duši bylo veselo, a ne smutno," dodal Krampol.

Učitel na jevišti
Šimek, původním vzděláním učitel, byl až do roku 1990 sedmadvacet sezon členem pražského Divadla Semafor. Herec, moderátor a spisovatel byl téměř čtyři desítky let stálicí české humoristické scény. V 60. letech hrál v Semaforu s Jiřím Grossmannem, po jeho smrti pak spolupracoval s Luďkem Sobotou, Petrem Nárožným a Jiřím Krampolem. V posledních letech se Šimek objevoval zejména na televizní obrazovce, kde spolu se Zuzanou Bubílkovou nemilosrdně tepal českou politickou scénu.
Šimek byl sice vystudovaným učitelem, této profesi se ale prakticky nevěnoval. Už ve škole se raději zabýval divadlem, patřil k zakladatelům Divadelního klubu Olympik, který sídlil v místě dnešní Ypsilonky ve Spálené ulici.


Setkání s Grossmannem

Právě tam se na samém počátku 60. let potkal s Jiřím Grossmannem, tehdy ještě hlavně muzikantem. Brzy si padli do oka a ještě než oba povolali na vojnu, stihli vytvořit několik představení.
Během služby v armádě se cesty obou autorů rozešly, mezi armádní umělce se dostal jen Grossmann, Šimek sloužil u spojařů. Po absolvování vojny se zase dali dohromady (Grossmannovi vojenští lékaři diagnostikovali leukemii). V roce 1967 se tato dvojice, vyznávající recesi, parodii a někdy až velmi černý humor, dočkala pozvání do Semaforu. Uvedli se parodií na školní akademie nazvanou Besídka zvláštní školy.
Později uvedli řadu úspěšných premiér: několik dalších Besídek, čtyři Návštěvní dny, Večer pro otrlé aneb pět Pupáků. Popularita Šimka a Grossmanna kulminovala po srpnu 1968, kdy v "besídkách" dospěli až do polohy drsné politické satiry. S ní skončili na podzim 1970, když pak přešli z přímočarých ataků na narážky, dvojsmysly a také na zcela apolitický humor. Tomu se Šimek věnoval i po Grossmannově smrti (zemřel v prosinci 1971).


V zajetých kolejích
V Semaforu našel Šimek nové herecké partnery - Luďka Sobotu a Petra Nárožného, se kterými například úspěšně pokračoval v tradici Návštěvních dnů. Partnera pro psaní povídek (které byly v době spolupráce s Grossmannem jedním z vrcholů tvorby) ale nalezl až v polovině 80. let, kdy se dal dohromady s Jiřím Krampolem. Z jejich spolupráce vyšly například knihy Vlaková souprava pro třetí tisíciletí nebo Besídka bývalých žáků zvláštní školy.


Vlastní divadlo
Po listopadu 1989 opustil Miloslav Šimek semaforskou jistotu a v prostorách kina Jalta na Václavském náměstí založil vlastní divadlo, nazvané po jeho někdejším partnerovi Divadlo Jiřího Grossmanna. Vrátil se také k politické satiře, do dění na politické scéně se trefoval nejprve na rozhlasových vlnách, od roku 1995 se začal objevovat i na televizní obrazovce v pořadu S politiky netančím. Pro něj našel svou poslední jevištní partnerku v bývalé moderátorce pořadu Co týden dal Zuzaně Bubílkové.
Diváci jejich pravidelné pošťuchování a komentování politické situace přijali velmi příznivě a pořad patřil k nejsledovanějším programům České televize. I proto vzbudilo na koncem roku 2000 rozruch rozhodnutí přejít do komerční Novy, kde se Šimek s Bubílkovou představovali pod mírně modifikovaným titulem Politické harašení aneb S politiky stále netančím.
Stejně jako dříve s Grossmannem či Krampolem i v poslední době vydal Šimek řadu knih, ve kterých představil výběr toho nejlepšího z televizního pořadu. Lidé tak mohou porovnávat, jak se vyvíjelo Šimkovo psaní s různými partnery. Knížek povídek napsaných s Grossmannem, Krampolem a naposledy Bubílkovou se prodaly desetitisíce, podobně jako desek se záznamy semaforských představení.


Miloslav (odmala zvaný Slávek) Šimek se narodil 7. března 1940 v Praze v rodině básníka Rudolfa Šimka. Jako dítě s oblibou poslouchal desky s Voskovcem a Werichem, už ve dvaceti se s kamarády vsadil, že napíše komické pásmo. A také to dokázal. Šimek byl ženatý s manželkou Marií, byl otcem dcer Evy, Magdaleny a Hany. Posledně jmenovaná bývala moderátorkou ranního programu Novy, kde nyní pracuje jako dramaturgyně.


Miloslav Šimek v datech
7. března 1940 - Narozen v Praze.
1960 - S přítelem Vladimírem Bystrovem vytvořil první komické pásmo.
1963 - Absolvoval Pedagogický institut.
- Spolu s Jiřím Grossmannem napsal komedii Hoj, Štěchovice o řeznici, jež se pokusí unést štěchovický parník do Hamburku.
1966 - Spoluzakladatel Divadelního klubu Olympik.
1967 - S Jiřím Grossmannem nastoupili do divadla Semafor. - Prvním představením byla Besídka zvláštní školy.
5. prosince 1971 - Na leukemii zemřel Jiří Grossmann.
1972 - Začal spolupracovat s Luďkem Sobotou.
1973 - Jeho hereckým partnerem se stal i Petr Nárožný.
1986 - Počátek autorské spolupráce s Jiřím Krampolem.
1990 - Založil Divadlo Jiřího Grossmanna.
1995 - Zahájeno vysílání pořadu S politiky netančím (se Zuzanou Bubílkovou) v České televizi.
2001 - S Bubílkovou přešli do Novy, pořad se přejmenoval na Politické harašení aneb S politiky stále netančím.
16. února 2004 - Zemřel na leukemii.

(ČTK)