Pro právní vztahy je velmi důležitý prvek důvěry a občanský zákoník předpokládá, že se lidé chovají poctivě, přesto se vyplatí postupovat vždy opatrně.

Proto právo nabízí řadu institutů, které posilují právo věřitele, dávají mu vyšší míru jistoty, že jeho pohledávka bude splněna.

Samozřejmě k zajištění nemusí být použity pouze ty figury, které jsou výslovně upraveny občanským zákoníkem. V praxi se vyvinuly i další, často se k zajištění používá např. směnka, nebo patronátní prohlášení (mateřské společnosti vůči financující instituci, která poskytla úvěr dceřiné společnosti).

Zajistit, nebo utvrdit?

Nový občanský zákoník rozlišuje mezi zajištěním a utvrzením dluhu.

Zajištění dluhu vede k hospodářskému zajištění dluhu (nové možnosti uspokojení), zatímco utvrzení dluhu skýtá jiné výhody.

Mezi zajišťovací figury zákoník řadí

  • zástavu,
  • ručení,
  • finanční záruku,
  • zajišťovací převod práva
  • a dohodu o srážkách ze mzdy.

K utvrzení dluhu slouží

  • smluvní pokuta
  • a uznání dluhu

Nová právní úprava klade na věřitele v souvislosti se zajištěním nové nároky. V obecné rovině stojí za zmínku dva z nich.

První je informační povinnost věřitele vůči osobě, která poskytla jistotu: Musí jí kdykoli na její žádost oznámit výši dluhu.

Tato povinnost dopadá na ty případy, kdy zajištění poskytuje někdo jiný než dlužník (např. když někdo dá svoji věc do zástavy k zajištění dluhu svého rodinného příslušníka nebo když se někdo zaručí za splnění dluhu svého spolupracovníka).

Pozor na výši úroků

Druhou věcí, kterou by si měl věřitel ohlídat, je to, aby osoba poskytující zajištění vždy přesně věděla, jaké má věřitel s dlužníkem dojednané úroky.

Když to totiž neví, zajištění se váže pouze na ty úroky, které jsou pro poskytovatele jistoty rozumně předvídatelné. 

Ujedná-li si věřitel s dlužníkem úroky neobvyklé (odlišné od toho, co stanoví právní předpis), nemusí tak být kryty zajištěním.

Půjčíte např. svému známému 100 000 Kč a dohodnete si, že roční úrok činí 25 procent, tzn., že vám má za rok vrátit 125 000 Kč, je to jistě více, než za kolik obvykle půjčují bankovní instituce. Nabídne-li známý jako ručitele např. svého bratra, je dobré mu výši sjednaných úroků sdělit, jinak by nemusel ručit za celou částku, ale pouze za částku nižší. Poskytovatel zajištění nemusí mít vědomost o přesné výši úroků, musí mu být však znám alespoň způsob určení těchto úroků.

Asi nejčastějším zajišťovacím institutem je zástavní právo.

Jeho právní úprava vychází z té dosavadní, ale přináší i řadu novinek.

Jako zástava může sloužit jakákoli věc – movitá i nemovitá, hmotná i nehmotná – s níž lze obchodovat, která je pro zástavního věřitele zhodnotitelná. Zástavou tak může být třeba pozemek, automobil, ale též doménové jméno, zaknihovaná akcie nebo ochranná známka.

Občanský zákoník už není takovým nepřítelem propadné zástavy (tzn. že si věřitel zástavu ponechá k úhradě splatného dluhu, který dlužník řádně a včas nesplní).

V rozporu se zákonem není, když se věřitel a dlužník dohodnou na tom, že si věřitel zástavu ponechá za cenu obvyklou ke dni splatnosti dluhu (ocenění provede nezávislý znalec) a že dlužníkovi vydá, oč hodnota zástavy případně převyšuje hodnotu zajištěného dluhu.

Taková dohoda může mít význam především v případě, když předmět zástavního práva ztratí na své hodnotě, ale z hlediska zástavního věřitele může být zástava ještě využitelná.

Velmi často je využívána též smluvní pokuta. Tu již občanský zákoník neřadí mezi zajišťovací instituty, ale mezi instituty utvrzovací. Jejím účelem je dát předem najevo zvýšený zájem věřitele na náležitém splnění smluvní povinnosti.

Velkou novinkou je opouštění požadavku na písemnou formu ujednání o smluvní pokutě (nicméně s ohledem na praxi lze doporučit sjednávat ji i nadále písemně).

Přebírá se právní úprava z obchodního zákoníku, když se stanoví, že právo na zaplacení smluvní pokuty vzniká bez ohledu na to, zda porušení smluvní povinnosti dlužník zavinil, nebo ne (nic však nevylučuje opačné ujednání).

Z obchodního zákoníku je převzato též moderační právo soudu v případě nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty – soud však k moderaci přistoupí pouze na návrh dlužníka, ne již z úřední povinnosti.

V dalším je třeba upozornit zejména na to, že zákonná pravidla jsou dispozitivní a mohou být ujednáním stran změněna, stejně jako doposud. Například stanoví-li občanský zákoník, že věřitel nemá právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje, nebrání to opačnému ujednání, ani ujednání přiznávající náhradu škody ve výši přesahující smluvní pokutu.

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se