Zapnout vypínač a rozsvítit, pustit rychlovarnou konvici, vyluxovat nebo si ze zásuvky nabít mobilní telefon. Každý den je elektřina všude kolem. Co lidé vědí o jejím původu, zjišťovali v nedávném průzkumu vědci z Jihočeské univerzity. Výsledky je překvapily, představy veřejnosti jsou realitě velmi vzdálené. Dotazovaní v průměru odpovídali, že se v Česku vyrábí odhadem 36 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů, tedy ze sluneční, větrné či vodní energie. V tom se ale mýlí. Ve skutečnosti se z těchto zdrojů vyrobí přibližně 14 procent spotřebované elektřiny, jak ukazuje například poslední roční zpráva Energetického regulačního úřadu za rok 2019. Průzkum zatím odborníci nepublikovali, HN mají jeho část k dispozici.
„Takový výsledek nikdo z nás nečekal,“ uvedl sociolog Miloslav Lapka z Jihočeské univerzity. Slovy odborné terminologie jej označil za „nebanální zjištění“. Lidé jsou ve svých představách mnohem dál než ty nejambicióznější klimatické plány schvalované s vidinou evropské klimatické neutrality do roku 2050. Tedy produkce jen takového množství emisí skleníkových plynů, které jsou její státy schopné také pohltit. Má se tím zpomalit globální oteplování, za kterým podle většiny vědců stojí právě skleníkové plyny vzniklé lidskou činností.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekČeská energetika je nyní stále závislá na spalování uhlí, při kterém se do vzduchu dostává velké množství těchto emisí. Naše země z uhlí vyrábí kolem 45 procent elektřiny. Tento podíl ale lidé v průzkumu odhadovali na pouhých 27 procent.
Na 36 procent energie z obnovitelných zdrojů, o kterých dotazovaní mluví, se Česko současným tempem nedostane ani za deset let. Začátkem loňského roku schválila vláda energeticko-klimatický plán, který do roku 2030 počítá s nárůstem podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie na 22 procent.
Uvedený výzkum pro jihočeské vědce provedla agentura Focus s využitím více než tisíce respondentů z celé republiky. Dotazovaní v něm nadhodnocují podíl obnovitelných zdrojů a naopak podhodnocují uhlí a jádro. „Muži, lidé ve věku 55 let a více a lidé s vysokoškolským vzděláním mají přesnější odhad, ani oni se ale v průměru netrefují, byť jsou blíž,“ hodnotí výzkumníci. Podle nich to dokazuje, že téma energetiky není lidem blízké a údaje o ní jen odhadují.
Největší domácí dodavatel elektřiny, společnost ČEZ, si podle mluvčího Martina Schreiera žádné podobné sociologické průzkumy nedělal. Výsledek výzkumu od Focusu jej ale nepřekvapuje. „Jiné výzkumy, které se tématu dotýkají, a zjištění od návštěvníků našich infocenter a účastníků vzdělávacího programu ČEZ, mu dávají do značné míry za pravdu. Povědomí lidí o energetickém mixu bývá často slabé,“ řekl Schreier.
Podle Lapky mohou být názory ovlivněny hlavně informacemi z médií, která obnovitelným zdrojům věnují hodně prostoru, v pozitivním i negativním smyslu. V lidech to pak může vyvolávat dojem, že zastoupení zelené energie musí být mnohem větší než ve skutečnosti.
„Z velkého dotazníku nám vyplývá velké očekávání. Je to optimistické očekávání blízké budoucnosti, která bude nízkouhlíková a vysoce energeticky efektivní,“ vyzdvihl Lapka. V průzkumu lidé odpovídali i na to, z čeho by se měla vyrábět elektřina v roce 2040. Z odpovědí vzešlo, že obnovitelné zdroje by tou dobou měly pokrývat 58 procent spotřeby, jádro 25 procent, plyn sedm a uhlí pět procent.
Elektřina v Česku prudce zdražuje. Problém začínají mít hlavně výrobní firmy
Výzkumníci také zjišťovali, jakou představu mají lidé o vývozu a dovozu elektřiny. V tom už byl jejich odhad mnohem lepší. „Téměř polovina respodnentů správně uvedla, že Česko více vyváží,“ sdělil Jan Vávra z Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity. Ta se podílí na evropském projektu Power4bio, kterého je průzkum součástí.
Publikace kompletních výsledků projektu financovaného z evropských peněz se teprve chystá. „Píšeme závěrečnou práci, v létě by mohla jít do nějakého vědeckého časopisu,“ dodal Vávra.
Do projektu Power4bio jsou zapojené regiony z deseti evropských zemí. V Česku je to právě Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity. V projektu se odborníci věnují výzkumu a rozvoji bioekonomiky, tedy ekonomiky založené na obnovitelných zdrojích ze zemědělství, lesnictví či hospodaření z odpady. Tedy takových zdrojích, které se dají vypěstovat či jsou vedlejší produkcí.
„Na projektu jsme pracovali dva a půl roku. Měl nastartovat rozvoj bioekonomiky v regionech, v našem případě v Jihočeském kraji,“ uvedla vedoucí české části projektu Eva Cudlinová z Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity. Povedlo se podle ní propojit jihočeské vědce a podnikatele s krajem a obcemi. Díky tomu vznikl spolek, který má na rozvoji bioekonomiky pracovat.
V kraji, kvůli Temelínu spojovaném spíš s jadernou energetikou, měla vzniknout i strategie pro bioekonomiku. To se ale zatím nepodařilo. Podle Cudlinové musí být nejprve hotova na státní úrovni. Bez ní to nepůjde. „Státy bývalé východní Evropy se do této strategie moc nehrnou. Přitom na evropské úrovni už existuje od roku 2012,“ prohlásila Cudlinová.
