Obrovský kybernetický útok, který ochromí například jadernou elektrárnu, je podle policejního prezidenta Martina Vondráška jedno z největších ohrožení, kterému v současnosti čelí Česko. I proto se chystá vytvořit speciální centrálu se zaměřením na extremismus, terorismus a kyberkriminalitu. Dosud tato oblast spadala pod Národní centrálu proti organizovanému zločinu (NCOZ). V rozhovoru pro HN a Aktuálně.cz také popisuje, v jakém stavu je policejní sbor a jak Česko zvládlo migrační krizi způsobenou válečnými uprchlíky z Ukrajiny.

HN: Když jste koncem minulého týdne představoval policejní reformu, hovořil jste o tom, že není potřeba dělat reformu, protože policejní sbor je v dobrém stavu. Proč ji tedy alespoň částečně chystáte?

Trošku jsme si zadělali na problém, když 29. ledna 2019 vznikla na policejním prezidiu pracovní skupina nazvaná Reforma. Ta se měla zaměřit jen na jednu část z celého policejního sboru – na službu kriminální policie a vyšetřování – a posoudit, jestli nepotřebuje zlepšení. Bylo to naprosto správné rozhodnutí. Jenže jsme to nazvali reforma. Což byla naše chyba, protože novinářský překlad je automaticky reforma policie. Proto jsem po nástupu do funkce opakovaně zdůrazňoval, že policie jako taková žádnou zásadní organizační změnu ani reformu nepotřebuje a že si myslím, že je nastavená, alespoň pokud jde o stupně řízení a odpovědnost, dobře.

HN: V rámci chystané změny se už nemá NCOZ zabývat extremismem, terorismem a kyberzločinem. Spadat to bude pod novou národní centrálu. Proč?

Musíme mít vyčleněné problematiky, které spolu jednak souvisí a jednak mají naprosto zásadní vliv na vnitřní bezpečnost republiky. Nevím, jaké větší ohrožení české národní bezpečnosti než spáchání teroristického útoku nebo podpora extremistických skupin u nás existuje. A vezměte si, jakou formou jsou takové útoky páchány – 90 procent z nich je ve virtuálním prostředí nebo v hybridní formě. Takhle můžete zaútočit na kritickou infrastrukturu země, na Českou národní banku, na informační systémy a servery významných podniků a ústavních institucí a podobně.

A proto dává smysl vyčlenit tyto problematiky a říct, že bude samostatný útvar, jenž se bude zabývat jenom touto výsečí závažné trestné činnosti. Toto je obvyklá praxe i v některých evropských státech. Je to plně v souladu s takzvaným agenturním modelem, tedy existencí specializovaných útvarů s jasně vymezenou působností a odpovědností.

HN: Kdo bude nový útvar řídit? 

Všichni, kdo jsou dnes ve vedení NCOZ, řekli nahlas, že tuhle ambici nemají. Ale v oblasti extremismu, terorismu a kyberkriminality jsou tady výborní lidé, o kterých se samozřejmě spekuluje. Vím minimálně o třech jménech, která ale nyní z pochopitelných důvodů jmenovat nebudu. Jediné, co mohu říct, že vůči řediteli nového útvaru bude mít personální a kázeňskou pravomoc můj náměstek pro službu kriminální policie a vyšetřování Tomáš Kubík. Ten musí vypsat nabídkové řízení, případně potom výběrové řízení.

HN: Jak se bude jednotka jmenovat?

Zatím jsou republikové útvary postaveny na názvu Národní centrála, takže půjdeme touto cestou. Chceme, aby v názvu byla ta tři hlavní hesla, tedy terorismus, extremismus a kyberkriminalita. Do konce června musíme předložit ministru vnitra návrh změny organizační struktury, včetně názvu. Až to pan ministr schválí, můžeme sdělit název útvaru.

HN: Ambice policejní reformy byly ale větší. Měl také vzniknout Národní kriminální úřad. Proč k jeho vytvoření nedojde?

O Národním kriminálním úřadu jsem se bavil s nejvyšším státním zástupcem Igorem Střížem, s pražskou vrchní žalobkyní Lenkou Bradáčovou i v rámci bezpečnostní komunity. Jednoznačný výstup z pracovní skupiny pak byl, že vznik Národního kriminálního úřadu by z hlediska managementu a identity útvarů nepřinesl nic dobrého. A já s tím naprosto souhlasím.

HN: Jedna z debat, která se vede již dlouhodobě, je otevření policie i lidem mimo služební poměr. Není tohle třeba příležitost, jak otevřít nový útvar pro kyberkriminalitu pro „civily“, tedy odborníky na kyberoblast?

Zákon o služebním poměru to umožňuje už dneska, využíváme to ale spíš ve výjimečných případech. Zákon vymezuje, že výběrového řízení se mohou zúčastnit jenom příslušníci bezpečnostního sboru, i to, jak dlouho musí sloužit či z jaké musí být tarifní třídy. Je to proto, aby byl zajištěn kariérní postup a někdo třeba z druhé platové třídy neskočil na první dobrou do osmičky. Když se ale nevybere tímto způsobem, můžeme připustit v opakovaném výběrovém řízení i účast někoho, kdo není ve služebním poměru. Toto využíváme už i teď, ale jenom v jednotkách případů, zejména v oblasti IT.

HN: A je to dobré, nebo špatné řešení?

Je to pozice od pozice. V okamžiku, když potřebujete architekta informačního systému nebo správce sítě, tak si myslím, že to je velmi dobré a efektivní řešení a čas od času takto někoho získáme do služebního poměru. Není to žádné tajemství, že když někoho nabereme z civilu na vyšší tarifní třídu služebního poměru, tak ho umíme lépe zaplatit. Pokud bychom ho nabrali jako občanského zaměstnance, tak jsme naprosto nekonkurenceschopní. Jejich platy jsou opravdu hodně nízké. Na druhou stranu, když se budeme bavit třeba o vyšetřování, tak u člověka, který neví, jak funguje policie, jak se dělá operativa, co jsou operativně-pátrací prostředky a třeba nezná ani trestní řád, to jde potom hodně těžko.

HN: Bude se nový úřad zabývat i trestním činem vytváření a šíření dezinformací, pokud se schválí připravovaný zákon?

Cybercrime se dá rozdělit do dvou základních skupin: první je naprosto všední kriminalita. Typicky všední podvody na internetu, že zaplatíte zboží a buď vám ho nedovezou autem, anebo vám ho nedá internetový obchod. Pak je oblast kyberzločinu, která útočí typicky na přístupová oprávnění serverů, prolomuje firewall a podobně. Specialisty na tenhle typ zločinu najdeme na všech úrovních policejního sboru. Na novém útvaru by se však měla dělat kyberkriminalita spojená opravdu pouze s extremistickými a teroristickými útoky zejména na kritické prvky infrastruktury státu.

Martin Vondrášek (48)

Policejním prezidentem se stal 1. dubna 2022, předtím byl osm let prvním náměstkem bývalých policejních prezidentů Tomáše Tuhého a Jana Švejdara, kterého v pozici prezidenta nahradil.

U policie pracuje od roku 1993, kdy začínal v Královéhradeckém kraji. Postupně prostřídal pořádkovou i cizineckou policii. S výkonnými pozicemi v policejním sboru má zkušenosti z Náchoda i z Prahy. V hlavním městě řídil policii v letech 2011 až 2014. Poté se přesunul na policejní prezidium.

V roce 2012 jako šéf pražské policie čelil kritice kvůli zásahu jeho podřízených u dopravní nehody lobbisty Romana Janouška. Tehdejší policejní prezident Petr Lessy nepřímo vyzval Vondráška , aby kvůli pochybením v postupu policie odešel z funkce. Vondrášek to odmítl, později bylo potrestáno celkem pět policistů. V roce 2016 jej prezident Miloš Zeman jmenoval brigádním generálem.

HN: Před měsícem jste představoval novou náborovou kampaň zaměřenou na středoškoláky. Uvedli jste, že potřebujete naplnit 5,5 tisíce volných míst. Česko je ale vysoko nad průměrem Evropské unie v poměru policistů na sto tisíc obyvatel. Je proto opravdu potřeba několik tisíc nových policistů?

Už šest let máme stejný stav policistů – tedy asi 40 tisíc. A podle mě by měl každý bezpečnostní sbor pracovat na svém rozvoji. Vláda už nám v minulosti schválila koncepci rozvoje, podle které nám v minulých letech byla přidělena nová služební místa. Například nám vznikají nová dálniční oddělení, kde bude potřeba asi 750 policistů v průběhu pěti šesti let. Pak se zavádějí evropské projekty, za které někdo musí zodpovídat a musí je řídit. Minimálně z jedné čtvrtiny jsou to místa, která jsme dostali v rámci usnesení vlády z jara 2019 pro naprosto nové činnosti, a zbylá místa jsou na rozvoj policie.

HN: Jak se pět a půl tisíce nových policistů rozmístí?

Volná místa jsou rozepsaná do celé republiky na základě objektivních kritérií, jako počet trestných činů, počet obyvatel, rozloha či hustota dálniční a silniční sítě. Kdybychom naplnili 5,5 tisíce volných míst, máme optimální personální zajištění. Akorát musím říct, že v této době, kdy má Česko 3,5procentní úroveň nezaměstnanosti a dochází k enormnímu růstu platů v důsledku inflace, tak se obávám, že naše konkurence nikdy nebude taková, abychom se v horizontu několika let dobrali dalších 5,5 tisíce policistů. Je to ale cíl, o kterém si myslíme, že je minimálně v tuto chvíli objektivně správný.

HN: Stále má ale Česko mnohem více policistů na hlavu než třeba severské státy.

Přepočítávání na počet obyvatel je hrozně nebezpečné. Třeba Gendarmerie, strážci veřejného pořádku ve Francii, byli donedávna pod ministerstvem obrany a nevím, jestli v době počítání statistiky se brali jako policisté. To samé Straż Graniczna v Polsku – to je bezpečnostní sbor jako blázen, který má na starost hlídání hranic a cizineckou problematiku, ale je rovněž pod ministerstvem obrany a nezapočítává se do počtu polských policistů. Pak jsou státy, které mají velice silné městské policie, silnější než Česko. Nejde tedy udělat rovnici o počtu obyvatel, vydělit to počtem policistů, abych získal objektivní koeficient. Je potřeba brát v potaz specifika jednotlivých států.

HN: Proč potřebujeme víc policistů, když se Česko dlouhodobě řadí mezi deset nejbezpečnějších zemí světa? 

Když chcete být bezpečnou zemí, musí v ní dobře fungovat bezpečnostní systém. A první housle v něm hraje policie. V roce 2014 tu došlo k výbuchu muničních skladů ve Vrběticích, což byla bezprecedentní věc. V roce 2015 přišla obrovská migrační vlna ze Sýrie, tranzit přes nás byl také masivní. Na státních hranicích v podstatě neměl kdo sloužit, museli nám pomáhat vojáci a celníci. Na jaře 2016 byl první teroristický útok v Bruselu a od té doby byl v evropské zemi minimálně jeden útok ročně.

HN: V Česku ale žádný nebyl.

Já si ale nemyslím, že máme čekat na to, až k něčemu podobnému dojde i tady, a teprve potom říct vládě, že potřebujeme posílit personálně či materiálně. Na to musíme být připraveni dopředu. 

HN: Vytvoření nového úřadu zdůvodňujete hrozící kyberkriminalitou, ta je ale přítomna pořád. Boje na Ukrajině trvají už osm let od anexe Krymu. Migraci pak podporuje i globální oteplování, které vyhání lidi z jejich přirozených oblastí. Tato situace ale není jakkoliv nová, co tedy nového hrozí Česku? Máte informace o konkrétním nebezpečí, které by Česku v tuto chvíli hrozilo?

Migrační krizi bych nepodceňoval. Říkáte, že ji tady máme pořád, to ano, ale ne takhle masivní. V roce 2015 vznikl plán migrační vlny velkého rozsahu a v černém scénáři byl postaven tak, že k nám přijde 20 tisíc uprchlíků za měsíc. Teď přišlo za 3,5 měsíce 370 tisíc lidí.

HN: Úředníci EU plánovali zavést jednotný evropský registrační systém pro uprchlíky, aby každá členská země neměla svůj vlastní registrační portál a jednodušeji se sdílela data o migraci a uprchlících. Máte informace, v jakém je to stádiu? 

Pro nás to je hrozně důležité. Máme informaci, že je tato aplikace vytvořená. Bude pochopitelně fungovat až v době, kdy ji všechny členské státy naplní svými daty. V našem případě jde o 370 tisíc položek. V pondělí proběhlo v Česku školení v obsluhování a vkládání údajů do tohoto informačního systému. Byly vytvořeny uživatelské účty a nyní je potřeba nahrát údaje, což nějaký čas zabere. Ještě stále to musí udělat nadpoloviční většina dotčených států.

HN: Systém se plánoval od začátku války na Ukrajině, aby se předešlo registracím uprchlíků ve dvou státech EU najednou. Kolik takových případů v Česku je?

Česko poskytlo dočasnou ochranu více než 370 tisícům uprchlíků z Ukrajiny a je to naprosto v pořádku. Ale také tady máme 2200 nepřijatelných žádostí o dočasnou ochranu. Žádosti jsme odmítli kvůli dvěma důvodům: první důvod je dvojí občanství, to znamená, že člověk zatajil, že kromě toho, že je Ukrajinec, je zároveň občanem členského státu Evropské unie.

HN: Takových případů ale bylo jen 150.

Dořeknu to. Druhý důvod, proč jsme žádosti zamítli, je, že uprchlík si už požádal o dočasnou ochranu v jiném členském státě a zatajil to. Přišla skupina uprchlíků z Maďarska, kde jsme měli pochybnost u 50 lidí. Přišlo se na to, že deset z nich nemá na poskytnutí dočasné ochrany nárok a z těch deseti měl jeden dvojí občanství a devět už mělo poskytnutou krátkodobou ochranu v Maďarsku. Kvůli tomuto je jednotný evropský systém potřebný, protože potom se Evropa bude chovat k uprchlíkům fér a nenechá se, promiňte mi to, byť v jednotkách případů, zneužívat.

HN: Dvojité občanství i požádání o dávky v jiném státě byl objektivně problém. Ostatně si na prověřování uprchlíků v jiných státech, které trvalo příliš dlouho, stěžovali ministr vnitra i vedení Prahy, kde to způsobilo největší problémy. Byla z pohledu cizinecké policie podle vás zvládnuta migrační krize dobře?

Naprosto dobře. Byla to migrační krize, na kterou se nikdo nedokázal připravit, a jestli tady někdo zafungoval opravdu intuitivně a rychle, tak to byla cizinecká policie, odbor azylové migrační politiky na ministerstvu vnitra a hasiči. Vezměte si, že jste připraven v rámci kraje odbavovat na čtyřech přepážkách desítky lidí denně. A teď máte ze dne na den dělat na deseti nebo dvaceti přepážkách tisíce lidí. Jsem přesvědčený, že asistenční centra, která vznikla v krajích, byla to nejlepší, co se v Česku i v mezinárodním srovnání povedlo. 

Dnes jsou už čísla příchozích taková, že se dá přijímací proces dělat velice důkladně se vším, co k tomu patří. Ale když migrační krize začala a přicházely desetitisíce lidí denně, bylo potřeba zvolit takové řešení, abychom to zvládli. A já se už těším, až se někdo za půl roku nebo za rok bude ptát, proč jsme v březnu dali dočasnou ochranu člověku, který neměl cestovní pas a nebyli jsme si stoprocentně jisti jeho identitou. Jenomže tehdy byl na nás obrovský tlak, abychom urychlili registrační proces, protože lidé potřebují pomoci. Jinak by byl jejich pobyt zde nelegální.