Poslanec Jan Farský (STAN) odjíždí ve čtvrtek na půlroční studijní pobyt na univerzitě v americkém Oregonu poté, co Fulbrightova komise podpořila jeho projekt a on tak získal stipendium. I nadále zůstane poslancem, plat ale bude posílat na charitu. Na sociálních sítích za to sklidil vlnu kritiky, podle mnohých názorů by se měl mandátu vzdát. Sám Farský říká, že o tom uvažoval, okolí ho ale přesvědčilo, že by šel proti vůli voličů. „Nejedu na výlet, je to osobní a profesní růst, který mi dává smysl. Jde o půl roku ze čtyřletého mandátu,“ uvedl Farský v rozhovoru s HN.  

HN: Když jste zjistil, že jste získal Fulbrightovo stipendium, zvažoval jste, že se vzdáte mandátu?

Ano, zvažoval jsem to. Probíral jsem to s naším poslaneckým klubem, s panem premiérem (Petr Fiala z ODS – pozn. red.), s Petrem Pithartem (bývalý předseda české vlády v rámci federace, historik a spisovatel – pozn. red.) a samozřejmě s předsedou Starostů Vítem Rakušanem. A všichni tito lidé mi říkali, že odstoupením mandátu bych šel proti vůli voličů. Není to tak, budu se profesně vzdělávat.

Lidi, které znám, mě podporují z 99 procent. Pak tu samozřejmě jsou sociální sítě, jež jsou zdeformovaným odrazem reality a kde zaznívají jiné názory. A také mi chodí zprávy z neznámých čísel, kde mi lidé anonymně nadávají, že mám odstoupit. Ale já nejedu na výlet, je to osobní a profesní růst, který dává smysl. Jde o půl roku ze čtyřletého mandátu. Vím, že budu omezený, proto také chci celý plat posílat na charitu.

HN: Kdy jste o získání stipendia požádal?

Dva roky nazpět. Ale rozhodnutí, že skutečně pojedu, padlo až v prosinci. Čekal jsem na výsledky voleb a pak jsem to samozřejmě řešil i s panem premiérem. Nejdřív totiž člověk napíše projekt, pak ho musí doplnit třemi doporučeními významných lidí. Petr Fiala byl mimochodem jedním z těch, kteří mi toto doporučení dali, a to společně s Petrem Pithartem a Michaelem Žantovským (bývalý velvyslanec v USA a překladatel – pozn. red.). Následně se projekt pošle na tamní univerzity, kde projde oponenturou, pak vás pozvou na pohovory s lidmi z akademické sféry. A teprve poté vše předají komisi, která všechno posuzuje, což trvá velmi dlouho. Rozhodnutí, že mohu jet, mi přišlo loni na jaře.

HN: Proto jste neusiloval o žádný post ve vládě? Mluvilo se o vás jako o možném ministrovi obrany.

To byla kombinace faktorů. Roli hrála i rodina, nechtěl jsem s ní trávit ještě méně času než nyní. Nedovedl jsem si to představit.

HN: A rodina jede s vámi?

Přijede za 14 dní, děti tam absolvují druhé pololetí.

HN: Jak nyní probíhá předávání všech vašich povinností?

Zde už nejde o nic náročného. Probíhá to od prosince, tedy od doby, co jsou s tím moji kolegové obeznámeni. Musím je ocenit, protože tato informace nikde neunikla.