Jako teenager chtěl být profesionálním hudebníkem a básníkem, dnes jsou hudba a verše pro Ondreje Spodniaka spíš relax a koníček. "S kamarády jsme v minulosti o víkendech jammovali, dnes už hraju sám a objevuju kouzlo takzvaného garage bandu," říká jednatel investiční společnosti Premiot Group.

Řídí se heslem, že hudba je lék. "Hraje v mém životě významnou roli, stejně jako beat generation a jejich poezie, které jsem přečetl nespočet," pokračuje a vzpomíná na dobu, kdy jako kluk navštěvoval základní uměleckou školu. "Po roce mě vyhodili. Poznal jsem tam ale kamarády, se kterými jsme de facto založili první kapelu." Noty tak Ondrej Spodniak sice neumí, hrát se ale bez problémů naučil sám − rytmus a tóny mu prý přešly do krve srdcem.

Od té doby ví, že podstatný je v životě především přístup a zápal pro věc. "Když vás někdo nutí hrát country, které mimochodem nesnášíte, je efektivita učení na bodu mrazu. Zato když se pustíte do věcí, ke kterým tíhnete, učíte se několikanásobně rychleji," vysvětluje logiku věci. Má rád hlavně muziku šedesátých a devadesátých let, tudíž si potrpí na jména jako Jimi Hendrix, The Doors, Pink Floyd, Pearl Jam či Lucie a Hudba Praha.

Prostor pro hraní a uchovávání nástrojů měl Ondrej Spodniak vyhraněný vždy. Dnes má tuto "meditační" místnost stylově doma v garáži. "Někdo cvičí jógu, já hraju na kytaru a bicí. Moje žena zase na klavír, takže občas tvoříme rodinné duo. S dcerou vlastně už trio," říká investor s odkazem na svou rok a půl starou ratolest, kterou s manželkou společně rovněž vedou k muzice.

Ondrej Spodniak už dávno není členem žádné kapely. "V klubech jsme s kamarády vystupovali, když mi bylo sedmnáct. Na přelomu tisíciletí jsem ale skončil a začal jsem podnikat," říká rázně s tím, že se vždy stoprocentně soustřeďuje jen na jednu věc. "Teď už si přeju jen zdraví a dobré lidi kolem sebe." Živě si však dodnes vybavuje vystoupení ve vsetínském kulturním domě, kde s kapelou v roce 1998 předskakovali skupině Tata Bojs.

Vedle hudby je pro Ondreje Spodniaka důležitý i pohyb − vyrostl na sídlišti a běhal mezi paneláky, chodil na karate i kickbox. "Nikdy jsem nic nedostal zadarmo a jsem za to rád," říká Spodniak, který se v rámci Premiot Group specializuje především na realitní trh a development.

Když se před šesti lety vrátil z pracovního pobytu v Asii, začal se věnovat krav maze, cvičení sebeobrany. "Sport vede člověka k disciplíně a zároveň čistí hlavu." Když už ani to nepomáhá, zamíří podnikatel na střelnici a v garáži má vedle kytary zavěšený pro jistotu také boxovací pytel, a jak říká, principy muziky i sportu ho hodně posouvají i v byznysu. "Je potřeba trénovat, vytvořit si správné návyky, kontinuálně na sobě pracovat a tím ovlivňovat své okolí a své spolubojovníky − tak říkám zaměstnancům a svým partnerům, díky kterým se posouvá dopředu i naše firma."

Související