Existují dva typy drzosti. První je založený na aroganci a je směšný jako jeho nositelé. Druhý je podložený sebevědomím těch, co už mají něco za sebou a vědí, že se mohou dostat ještě výš. Až tam, kde s nimi ještě nedávno nikdo nepočítal.
Víkendové oznámení pirátů, že vyhrají volby do Evropského parlamentu a za tři roky chtějí porazit Andreje Babiše i ve volbách sněmovních, patří k druhému typu drzosti. Piráti prokázali, že nejsou kašpárky, jejichž kluby se po vstupu do sněmovny rozsypou podobně, jako se to stalo Straně zelených či Věcem veřejným, ale politickou silou. Od voleb jim rostou preference, přetahují se s ODS o pozici druhé a třetí nejsilnější strany. A není vyloučeno, že se nakonec skutečně stanou hlavními vyzývateli Andreje Babiše.
Proč se to může povést? Zaprvé proto, že pochopili, jakou alternativu k současnému populismu lidé poptávají. Zatímco trojlístek plus minus pětiprocentních stran (TOP 09, STAN, KDU-ČSL) dokola omílá, že Andrej Babiš zničil skvělou minulost, piráti působí, že chápou Babiše jako brzdu lepší budoucnosti. Nestěžují si, že něco zničil, ale ukazují, že ve skutečnosti brzdí Česko. Technologicky, mezinárodněpoliticky, civilizačně.
Zadruhé se piráti nesoustřeďují na obranu obecných hodnot, ale především na to, co přinášejí. Pokud jde o EU, nezdůrazňují "mír", ale komfort, který unie nabízí − svobodné cestování, studium, telefonování ze zahraničí za stejné peníze a tak dále. Piráti proto nepůsobí mravokárně, jako například TOP 09. Předseda pirátů Ivan Bartoš prohlásil, že jeho strana by měla přiblížit unii lidem tak, aby jí porozuměli. Může se to povést.
Pirátským ambicím nahrává, že lidé jdou zpravidla ne za tím, kdo jim slibuje návrat zpět, ale za tím, komu jsou schopni uvěřit, že přináší lepší budoucnost. Ano − piráti stále naráží na generační omezení a řada liberálů na ně pořád hledí s krajní podezíravostí, takže tvrzení o brzkém vítězství pirátské vlajky se stále pohybuje v kategorii "drzost". Ale směšné už není.
