Máme jinou strukturu zemědělství než ostatní země. Proč brát firmám dotace jen proto, že jsou velké, říká hlavní český vyjednavač

V Bruselu vrcholí jednání o nových pravidlech společné zemědělské politiky. Rozhodnou mimo jiné o částce, kterou dostane Česko na zemědělství z evropského rozpočtu po roce 2020. Zamíchají ale i tím, jaké firmy mohou tyto dotace získat. Zatímco Evropská komise hledá způsob, jak upřednostnit malé a střední farmáře, Česko se snaží uhájit podporu pro velké podniky.

"Velké firmy obhospodařují tisíce hektarů, zhruba 70 procent celkové výměry zemědělské půdy v Česku. Proč bychom jim ty dotace měli brát jenom proto, že jsou velcí?" ptá se Jiří Šír, ředitel odboru zahraničně obchodní spolupráce a hlavní český vyjednavač pro zemědělskou politiku.

V současné době má na dotace nárok každý zemědělec, peníze dostává podle toho, na jak velké rozloze hospodaří. Evropská komise ale navrhuje, aby jeden hospodář dostal na přímých platbách maximálně 100 tisíc eur ročně. Mnoho českých firem by také nemuselo splnit podmínku takzvaného skutečného zemědělce, tedy že jim ze zemědělství plyne většina příjmů nebo že na něm závisí jejich živobytí. V takovém případě by neměly nárok ani na přímé platby, ani na investiční dotace z fondu na rozvoj venkova.

Omezený přístup k penězům by nově měly například zemědělské podniky z holdingu Agrofert, který do svěřeneckého fondu umístil premiér Andrej Babiš (ANO), nebo významná skupina Agro-Měřín podnikatele Gabriela Večeři.

HN: Česko v Evropské unii zastává poměrně ojedinělý názor – snaží se zachovat podporu pro velké zemědělské podniky. Proč tomu tak je?

Jsme země s odlišnou strukturou zemědělství, než má drtivá většina ostatních členských zemí. Máme největší průměrnou velikost podniku, to se v jednáních odráží. Pohled zemí, které mají ve většině malinké podniky, je diametrálně odlišný.

V Česku je navíc spousta zemědělských družstev, která obhospodařují velkou část zemědělské plochy z celkové výměry 3,5 milionu hektarů. To je také specifikum, jde o výsledek komunistické kolektivizace v 50. letech.

HN: Evropská komise navrhla, aby členské země povinně zavedly definici takzvaného skutečného zemědělce. Znamená to, že evropské dotace by nemohly čerpat firmy, pro které není zemědělství hlavním zdrojem příjmů. Česko prosazuje, aby byla tato podmínka pouze dobrovolná. Podaří se to vyjednat?

Drtivá většina členských států v Radě Evropské unie říká to stejné co my. V tomto opravdu nejsme exoti. Státy mají zkušenost, že takové věci krásně zní na papíře. Když potom od zemědělců vybíráte jeden doklad za druhým s tím, ať vám prokážou, že jsou skutečně zemědělci, je to jiné. Komise ale zatím stále trvá na tom, že to musí státy zavést povinně.