Hysterická touha po moci připravila Haška, Tejce, Škromacha a jejich guru Zemana o schopnost racionálně odhadnout situaci.

Popravu Sobotky chystali dle všeho už dlouho. Od jara si to špitali supi na střeše. Na tom, aby ČSSD dosáhla co nejhoršího výsledku, pracovala Haškova brigáda celou dobu. Nejprve rozehráli hru o podporu Zemanově vládě, aby ČSSD vnitřně rozkolísali. Pak Tejc odmítl být lídrem ČSSD v Praze, aby na něm neulpělo žádné zdání spoluzodpovědnosti za volební výsledek. Hašek se následně ani nestihl účastnit vlastní kampaně, protože pro samé doprovázení čestného předsedy Strany přátel organizovaného zločinu, prezidenta Zemana, či pro privátní schůzky s Nejedlým a Tvrdíkem, kde ladili detaily kampaně SPOZ, neměl čas. Hezky potichu se schovávali za Sobotkou na kandidátce v Jihomoravském kraji.

A okamžitě po volbách, ústy nejlepšího primátora největšího města Brna, Romana Onderky (který byl v konfliktu zájmů, neboť chystaná koalice s ANO a KDU by měla 111 hlasů, což je pro Onderku magické číslo, na něž nedá dopustit), vyzvali Sobotku k rezignaci a odvolali ho z vyjednávacího týmu. Takový detail, jako že odvolání bylo v rozporu se stanovami ČSSD, protože coby kandidáta na premiéra a tedy vyjednavače určil Sobotku vyšší stranický orgán než nedělní předsednictvo, nikoho a Onderku zvlášť samozřejmě nezajímá.

Přepočítali se ale v tom, že veřejnost i stranící budou tak pitomí, aby jim žvásty, jak za ne příliš velkolepý výsledek může jen a pouze Sobotka, zbaštili. Navíc povolební počty vycházejí pro ČSSD luxusně. Haškem vzývaný odstoupivší Paroubek po volbách 2010 vůbec nesedí. Problém ČSSD za vedení Buldozera byla nestravitelná buřtgulášová politika, pro kterou byli jediným možným partnerem mytičtí Marťani. Takže i po vítězství ve volbách se s ním nikdo nebavil a okamžitě vznikla vláda bez účasti ČSSD. Sobotkova strategie byla vést takovou politickou stranu, které se nebude každý štítit a která bude mít potenciál ke skutečnému vládnutí.

A to se nakonec podařilo. Když si jako pravdoláskař přisadím, tak se opět znova ukázalo, že sázka na podporu komunistů je v naší společnosti naštěstí stále ještě dost odstrašující, jak si ověřil i Jiří Dienstbier v prezidentské kampani. Přesto se zde hned po volbách narýsovala dost racionální koalice s ANO a KDU. Logická i proto, že lidé jako Bělobrádek mají k věřícímu Sobotkovi lidsky blízko.

Namísto okamžitého zahájení vyjednávání rozpoutali Onderka, Hašek, Tejc a Škromach brutální rituální vraždění předsedy. Přitom i když by se jim to povedlo, tak nebudou sestavovat žádnou jinou koalici, než by sestavoval Sobotka. Tudíž nedává logiku, proč by Sobotka měl jen tak z legrace přepustit post premiéra jinému členovi ČSSD. Jediným vysvětlením puče je neukočírovatelná touha po korytech. Ve hře je pochopitelně hodně - dostavba Temelína v ruské režii, eurofondy, ovládnutí policie, BIS a podobně.

Je dobře, že Sobotka se lacino nedá. Pro jeho odvolání je třeba tří pětin Ústředního výkonného výboru, což se bude ve vypjaté atmosféře, kdy je všem zřejmé, o co jediného Haškovi jde, pro pučisty hledat dost obtížně. Se stranou, která je dvouhlavá, nikdo o koalici jednat nebude.

Pokud Hašek s Tejcem se svou hrou na puč nepřestanou, docílí jediného. Babiš si je všechny namaže na chleba - navíc na svůj - domluví se dalšími stranami, bude premiérem a Hašek s Tejcem nedostanou ani ministerstvo útěchy. A ČSSD jako celek shoří v pekle. Patřilo by jim to.